neděle 22. června 2014

O přímluvných modlitbách

„Ahoj Maruško, dneska na tebe musím celý den myslet... a když se jdu modlit, tak mě znovu napadáš ty... Děje se něco? Jsi v pořádku? Drž se, ženo statečná!"  Tři řádky textu. Dvě minuty. Obojí dohromady tvoří jeden rychlý mail těsně před odchodem z práce. Bezmyšlenkovitě klikám na „Odeslat a archivovat" a pomalu, ale jistě vypínám počítač. Je čas jít domů.

Cestou srkz lužánecký park ještě přemýším nad odeslaným mailem. Není to divné? Vždyť se skoro neznáme – naposledy jsem Marušku viděla asi před půl rokem. Navíc teď si o mně bude myslet, kdoví jaký nejsem modlitebník, a přitom můj modlitební život se často omezí na čtvrthodinovou procházku cestou do práce a zhruba stejný čas cestou domů. Ve dny, kdy prší nebo je venku ledovka, ani to ne – to totiž jezdím trolejbusem. Ale co – myslela jsem na ni cestou do práce, myslím na ni i teď. Však když nebude chtít odpovídat, tak neodpoví.

Ještě vyšlu pár střelných modliteb a pak celou situaci pustím z hlavy.

Odpověď na sebe nechala čekat téměř měsíc. Už úvod mě pobavil: „…Stále čekám, až budu mít více času na odpověď - jenže to bude asi až v Božím království nebo snad v důchodu, ale to si nejsem jistá...:-)"

Píše, jak se má, čím žije a co prožívá. Chudák, vůbec to teď nemá jednoduché – to bych se za ni měla modlit častěji. Ovšem jeden z  odstavců mi úplně vyrazil dech. „V den, kdy jsi na mě myslela, jsme měli obvyklé týdenní modlitební společenství. Žasla jsem, jak Pán odpověděl na mou modlitbu - prosila jsem ho o uzdravení z hněvu a Pán mi citelně pomohl, přišel pokoj. Překvapilo mě to, často se modlívám bez Pánovy odpovědí. Vysvětlením mi byl až Tvůj mail."

Aha! Tak takhle to je! Když Pán Bůh chce, abych se za někoho modlila, tak na něj prostě zcela neplánovaně musím myslet! A co víc – když se modlím, tak on jedná!

Pořád čtu dokolečka Maruščin mail. Jako bych se zdráhala uvěřit, že je to pravda. Prostě jsem si na ni vzpomněla a utrousila jednu krátkou modlitbu. Taková jednoduchá a samozřejmá věc a kolik to přinese požehnání. Musím si příště dát pozor, abych Boha nepřeslechla. Byla by to škoda.

Žádné komentáře:

Okomentovat