sobota 17. září 2016

Voda života

Zpráva dne: "V Brně není pitná voda, do odvolání jen po převaření." Mimořádnou situaci oznámila ve čtvrtek 15. září 2016 krátce po poledni mluvčí Brněnských vodáren a kanalizací.


Když jsem pobaveně pozorovala své okolí, zjistila jsem, že reakce lidí na závažnost problému je podobná jako reakce lidí na informaci o hříchu. Posuďte sami.
Již pár hodin po zveřejnění uvedené informace se lidé v panice vydali do obchodů nakoupit do zásoby balenou vodu. Snažili se zabezpečit. Co kdyby rada krajské hygienické stanice nefungovala? Kdo ví, co v té vodě je - představte si, že tam budou plavat ty mrtvé bakterie, no fuj... Někteří dají raději 15 korun za 1,5 vody na pití, než aby přišli domů a postavili hrnec vody na sporák. Ono totiž převařovat vodu je práce navíc. Stejně tak jako vyznat hříchy a činit pokání je práce navíc. Koupit balenou vodu je jednodušší. Problém je, že balený život nejspíš nekoupíme.

Pak je skupina lidí, kteří si z celého problému dělají legraci. Sociální sítě zaplavily vtípky typu "Ve víně je pravda, v pivu je síla a ve vodě jsou bakterie". To jsou ti, kteří považují Boha za legračního starého pána s fousy po kotníky, který roztáčí zeměkouli kličkou. Jenže i když si z ďábla uděláme roztomilou umouněnou pohádkovou bytost, která budí jen úsměv, skutečnost si tím neohneme k obrazu svému. Ďábel a bůh, peklo a nebe, hřích a odpuštění - to vše tu je a je potřeba přestat strkat hlavu do písku a k problému věčnosti se postavit čelem.

Část lidí tvrdí, že ke zničení bakterií je potřeba vařit vodu alespoň 5 minut - vaření ve varné konvici rozhodně nestačí. Tolik mi připomínají farizeje a zákoníky, kteří jsou ochotni odvádět desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbají na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost.

Dokonce jsem se setkala s unikátní konspirační teorií. Prodavačka v obchodě tvrdila, že brněnská voda je úplně v pořádku, to jen v brněnských velkoobchodech je příliš mnoho uskladněných minerálek, které bylo třeba vyprodat, a proto byla vypuštěna tato novinářská kachna. Vždycky se najde někdo, kdo bude popírat skutečnost - znáte to, Ježíš nebyl vzkříšen - to v noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, když vojáci spali (Mt 28/13).

Pak jsou bulvární novináři, kteří svými titulky typu " Brno: Totálně zamořená zóna! Vyhněte se mu obloukem" vytvářejí živnou půdu pro spoustu hospodských keců. Připomíná mi to tvrzení Natanaela, který na adresu Ježíše odpověděl: " Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Pro všechny žvanily, kteří jen útočí a rýpou, mám spolu s Filipem jednoduchou odpověď: „Pojď a přesvědč se!"

Nejsmutnější pohled je však na onu drtivou většinu lidí, kteří mají pocit, že se vůbec, ale vůbec nic neděje. To jsou ti, kteří tvrdí, že vodě nic není a s klidem ji pijí dál. Není potřeba plašit, nějaké pokání - proč? Vždyť nám nic není... Uznávám, že v tomto směru mé přirovnání poněkud pokulhává - je dost dobře možné, že opatření Krajské hygienické stanice bylo opravdu jen preventivní. O tom, že by smrt Ježíše Krista na kříži byla jenom preventivní opatření ze strany Boha, ovšem dost pochybuju.

Ježíš řekl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit. Kdo by se však napil té vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale ta voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu."
Nevím, jakou kvalitu má voda, která teče z toho vašeho kohoutku. Ale voda napít se vody života - to opravdu stojí za to. Zkusíte to?

neděle 10. dubna 2016

Popletená přísloví

Věděli jste, že existuje Ústav teoretické a komputační lingvistiky? Nebojte, já o tomto podivuhodném pracovišti na filosofické fakultě Karlovy univerzity do dnešního dne také nevěděla a stále netuším, čím se takováto instituce může zabývat.
Zdá se však, že lidé, kteří zde pracují, se mají navzájem dost rádi. Část z nich vytvořila jako narozeninový dárek pro svou kolegyni milou aplikaci, která vytvoří nová přísloví sestavená ze starých, známých. Už samotný název "Příslovník aneb veselá mysl dál doskáče" dává tušit, že leckterá nově vzniklá přísloví nejsou o nic moudrá než ta původní.
U některých výroků se mi hned vybavily zkušenosti ze života:
  • "kam vítr, tam chodí lékař" - to je jasné, minulý čtvrtek jsem pěkně profoukla a horko těžko jsem se zbavovala nachlazení
  • "co se v mládí naučíš, není pro mne" - přísloví, jímž se řídí celá řada mých studentů
  • "kdo maže, má i rozum"- empiricky ověřeno na vymazávání plechů při včerejším pečení koláčů
  • "každá změna je kořením života" - u příprav na naši svatbu si říkám, zda jsem to s tím kořeněním kapánek nepřeťápla.  
Ovšem když na mě Příslovník vychrlil tvrzení jako "kdo nevěří, sklízí bouři", "S čerty leda pojdeš" či "Cesta do pekel málo platná", uvědomila jsem si, že to přestává být legrační.
I naši nevěřící přátelé mají povědomí o tom, že existují přísloví, ve kterých nich Bůh, peklo, víra či ďábel (tedy v našich zeměpisných šířkách převlečený za čerta) nějakým způsobem figurují.  Tato stará známá přísloví bereme tak nějak samozřejmě, mnozí je známe, chápeme jejich význam a čas od času je snad i použijeme.  
Ale ruku na srdce - opravdu si uvědomujeme, že "S čerty nejsou žerty"? Anebo je to pro nás jen roztomilá pohádka, na kterou se rádi podíváme o Vánocích a terpve náraz do reality nám připomene, že na verzi "S čerty leda pojdeš" je pravdy víc než je nám milo.
Jak často s úsměvem říkáme "Kdo nevěří ať tam běží" a přitom nám uniká, že když nepřicházíme k Bohu s důvěrou, pak náš život opravdu bude připomínat bouři. Hezky to vyjádřil apoštol Jakub ve druhé kapitole svého listu:  Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha ... s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí.
Samozřejmě vím, že ona běžná úsloví budu pravděpodobně i nadále používat poměrně bezmyšlenkovitě k oglosování aktuálního dění v mém soukromém mikrosvětě. Ale někde vzadu v hlavě bliká naděje, že třeba aspoň někdy v nich objevíme něco, co nám často uniká mezi řádky.