Dnes cestou domů jsem strašně promrzla. Za prvních deset minut stání na mraze si můžu sama - nepodívala jsem se na jízdní řád, a tak jsem doplatila na dvacetiminutové intervaly mezi spoji. Autobus, kterým jsem měla v plánu jet domů, si opravdu dával na čas, a tak vzniklé pětiminutové zpoždění způsobilo, že navazující přípoj mi ujel. Když po další čtvrthodině přijela netopící šalina, myslela jsem, že se rozbrečím. Třetí čekání už jsem snášela poměrně odevzdaně. Celou cestu domů jsem přemýšlela, čím se zahřeju, až přijdu domů. Topení zapnu naplno, to je jasné. Čaj? Chtělo by to něco účinnějšího. Čaj a slivovici? S antibiotiky raději ne. Zázvor? Ten doma nemám. Už vím, na co mám chuť - dala bych si poctivý kuřecí vývar. Budu muset projít zásoby - matně tuším, že by tam ještě jedna miska mohla být. Doma jsem odložila kabát, zapnula topení i rychlovarnou konvici a šla prozkoumávat mražák. Sláva - je tu! Šup s plastovou nádobou na chvilinku do mikrovlnky, jen aby to největší zmrznutí povolilo, a pak vyklopit do hrnce a pomalu nechat rozehřívat. Po chvíli jsem šla, celá natěšená, ohřívající se polévku zkontrolovat. To je zvláštní - část polévky už vaří a přitom zbytek je jedna velká ledová, vlastně polévková, kra. Matně se mi vybavily hodiny chemie a rozdělení látek na krystalické a amorfní. Schválně, musím se mrknout, jak to vlastně je. Už to mám: "Amorfní látky vznikají např. při rychlém ochlazení taveniny, kdy částice nemají dostatek času k vytvoření krystalu. Při zahřívání amorfní látky postupně měknou, až do teploty, kdy se rozpustí. Jejich teplotu tání tudíž nelze přesně určit, ale lze je charakterizovat pomocí oblasti měknutí, což je teplotní interval mezi pevnou a kapalnou fází." Pamatuju si, že mezi amorfní látky patří vosk, pryskyřice, sklo nebo asfalt. Nikdy by mě nenapadlo, že mezi ně bude patřit i na kost zmrzlý slepičí vývar. A co naše křesťanství? Není náhodou taky tak trochu amorfní - beztvaré a neuspořádané? Co když jsme navenek horcí, ale když dojde na "lámání chleba", jsme uvnitř chladní jako ledová královna? Teď, o Vánocích je to krásně vidět - navenek zpíváme koledy, radujeme se, že se nám narodil Spasitel, ale sotva přejdou Vánoční svátky, na Boha jako bychom zapomněli. Jaká asi je oblast měknutí našeho srdce? Při zkoumání Wikipedie mě zaujala ještě jedna vlastnost látek: "Z energetického hlediska je krystalické uspořádání výhodnější než amorfní, proto je pro většinu pevných látek přirozené." Tak jo, nebudu amorfní, budu krystalická. Ale jak toho docílit? Už vím - být lidská, tedy být sama sebou, ale zároveň být plná Krista. Zkrátka Krista - lidská. To zní jako fuška. Ale pokud by měla platit analogie s chemickými skripty - pak být "krista-lidskými" je pro nás výhodnější a přirozené. Tak to třeba nebude tak těžké.