|
čtvrtek 24. prosince 2015
Jak jsem tvořila novoročenku
středa 25. listopadu 2015
Amorfní křesťanství
|
pátek 16. října 2015
Verš na svatební oznámení
"Hele, podívej, už jsem konečně dodělala ten svatební web!" chlubila jsem se kamarádovi. "Však už bylo na čase, berou se už za měsíc! Měla bych to i dřív, ale neposlali mi žádné podklady. A ten animovaný gif z jejich svatebního oznámení mi dal docela zabrat!"
"Ukaž!" zahlásil poctivě Rosťa. Jako moudrý muž pochopil, že potřebuju pochválit. "Hmm, pěkný," hlásí uznale, "ale ten verš je hrozný!"
"Jak to myslíš, hrozný? Mně se docela líbí". "No samotný verš je pěkný, ale na svatební oznámení se mi vyloženě nelíbí. Jen se na to podívej - Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co člověku ani na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kteří ho milují. Vždyť apoštol Pavel tady mluví o nebi - a přitom tolik manželství připomíná spíš peklo!"
"Hmm, to máš asi pravdu", uznala jsem jeho argument a pak jsem se pustili do hledání chyb v obsahu webu, abych mohla výslednou práci poslat do světa.
Večer jsem ještě nad oním výběrem verše musela znova přemýšlet. Proč si vlastně snoubenci dávají nějaké motta na svatební oznámení? Nejspíš z podobného důvodu, jako se dává nápis na hrob. Zatímco epitaf je "krátký text, který informuje o zesnulé osobě, shrnuje její život a tematicky se vztahuje k mrtvému", toto motto nám prozradí něco o vztahu snoubenců, jejich vzájemné lásce a jejich postoji k manželství.
Vzpomínám, jaké verše z Bible jsem na svatebních oznámeních kdy zahlédla. Kromě známé 13 kapitoly listu Korintským či Písně písní (Pís 8,6-7) lidé nejčastěji citovali knihu Přísloví:
- Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku. (Přísloví 27, 19)
- Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist. (Přísloví 31,10)
- Tyto tři věci mám za podivuhodné a čtyři nemohu pochopit: cestu orla po nebi, cestu hada po skále, cestu lodi v srdci moře a cestu muže při dívce. (Přísloví 30, 18-19)
Čas od času se objevily verše, které byly - podobně jako onen úvodní z 1. listu Korintským 2/9, vytrženy z kontextu. Kupříkladu tvrzení "Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu." (Rút 1,16) neříkala žena muži, ale Rút své tchýni Noemi.
Nápisy na svatebním oznámení či různá proklamační hesla na svatebním webu jsou krásná věc. Někdo pro své svatební oznámení zvolí dechberoucí verš z Bible a ozdobné písmo na bílé kartičce s jemnými květy. Jiní si vyberou jednoduchou kresbu a prostý citát Victora Huga "Jdi s tím, kdo tě má rád".
Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mám pocit, že dost možná je vlastně jedno, co si kdo napíše za motto na onen kousek papíru oznamující změnu příjmení nevěsty. Důležité je to, co bude hlásat jejich každodenní manželský život. Můžu si na svou vizitku, svatební oznámení či náhrobek napsat, co chci. Otázkou je, co doopravdy uvidí ti ostatní. Protože jak říká Malý princ: "Správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné."
neděle 16. srpna 2015
Dvojí smutek
|
čtvrtek 13. srpna 2015
Bod obnovy
„Pomoooc! Asi jsem si zničila počítač! Windows hlásí kritickou chybu a jsou asi tak milionkrát pomalejší a nic nefunguje!" volala jsem zcela zoufalá kamarádovi, o němž vím, že často opravuje neopravitelné počítačové vraky. „A cos prováděla?" „Ále, … " nadechla jsem se a pak jsem mu plna zoufalství barvitě líčila, co přesně se s mým netbookem dělo a co všechno už jsem podnikla pro jeho záchranu.
Po pár komentářích typu „Tos udělala pěknou blbost" jsem měla jasno. Smazat všechno, co navrhne aplikace pro vyhledání a odstranění spyware, adware, trojských koní a další všemožné počítačové havěti, nebyl zrovna nejchytřejší nápad. Před sebou jsem měla krásnou ukázku toho, jak to dopadá, když si člověk omylem odinstaluje důležitý kus operačního systému…
„A zkoušela jsi bod obnovy?" „Ne, nezkoušela… a ani nevím, kdy jsem naposledy vytvářela bod obnovy…" odvětila jsem plna pesimismu. Nicméně po drobné nápovědě se mi podařilo vrátit změny v systému do stavu, ve kterém byl před dvěma dny. Řeknu vám, opravdu se mi znatelně ulevilo.
Když jsem pak večer usínala po vyčerpávajícím, leč vítězném boji s rozpadajícími Windows, říkala jsem si, jak by to bylo super, kdybychom i my měli v životě takové osobní „body obnovy". Člověk by se mohl vrátit do stavu před třemi dny, týdny či roky a rozhodnout se jinak, lépe.
Ale počkat! Vždyť on ten bod obnovy existuje! Bůh sám jej vytvořil! Poslal na svět jediného Syna jako oběť smíření za naše hříchy, abychom skrze něho měli život! (1 Jan 4/9-10 parafrázováno).
Jak často se mi stává, že se má duše ve mně hroutí stejným způsobem jako můj počítač. Ještě že pak přijde Duch Svatý, aby mi připomněl, že můžu s důvěrou očekávat Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí a obnovuje se každého rána. (Pláč 5/20-23 parafrázováno).
„Díky, Bože. Díky, za každé nové ráno!" blesklo mi hlavou, když jsem se spokojeně zachumlala do peřin.
Po pár komentářích typu „Tos udělala pěknou blbost" jsem měla jasno. Smazat všechno, co navrhne aplikace pro vyhledání a odstranění spyware, adware, trojských koní a další všemožné počítačové havěti, nebyl zrovna nejchytřejší nápad. Před sebou jsem měla krásnou ukázku toho, jak to dopadá, když si člověk omylem odinstaluje důležitý kus operačního systému…
„A zkoušela jsi bod obnovy?" „Ne, nezkoušela… a ani nevím, kdy jsem naposledy vytvářela bod obnovy…" odvětila jsem plna pesimismu. Nicméně po drobné nápovědě se mi podařilo vrátit změny v systému do stavu, ve kterém byl před dvěma dny. Řeknu vám, opravdu se mi znatelně ulevilo.
Když jsem pak večer usínala po vyčerpávajícím, leč vítězném boji s rozpadajícími Windows, říkala jsem si, jak by to bylo super, kdybychom i my měli v životě takové osobní „body obnovy". Člověk by se mohl vrátit do stavu před třemi dny, týdny či roky a rozhodnout se jinak, lépe.
Ale počkat! Vždyť on ten bod obnovy existuje! Bůh sám jej vytvořil! Poslal na svět jediného Syna jako oběť smíření za naše hříchy, abychom skrze něho měli život! (1 Jan 4/9-10 parafrázováno).
Jak často se mi stává, že se má duše ve mně hroutí stejným způsobem jako můj počítač. Ještě že pak přijde Duch Svatý, aby mi připomněl, že můžu s důvěrou očekávat Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí a obnovuje se každého rána. (Pláč 5/20-23 parafrázováno).
„Díky, Bože. Díky, za každé nové ráno!" blesklo mi hlavou, když jsem se spokojeně zachumlala do peřin.
O cestách k doktorovi
|
Možná
Jsem přeborník na vyrábění katastrofických scénářů. Třeba když
ředitel na poradě oznámí, že bude nucen propustit 4 učitele. V sekci matematiků jsem poslední příchozí. Možná propustí mě a …
Nebo když držím v ruce výsledky boreliózy. Antibiotika opět nezabrala. Na další mám alergickou reakci. Možná se to nikdy nezlepší a budu nemocná nadosmrti. Anebo to možná bude dokonce horší. A možná, že ...
Anebo když poslouchám stesky svých kamarádek, které fňukají, že jsou samy, a říkám si – když ony, takové milé, krásné, chytré, nemůžou najít toho pravého, možná se taky nikdy nevdám…
Ano, vím, že psychologové dokázali, že drtivá většina toho, s čím si děláme starosti, jsou věci, které buďto nemůžeme ovlivnit, anebo nikdy nenastanou. Ale pouhá znalost tohoto faktu mi nijak zvlášť nepomáhá se přestat stresovat a bát.
Dnes mě napadlo se podívat, kolikrát je v ekumenickém překladu Bible použito slovo „možná". Více než polovina z těchto výskytů je ve známém rozhovoru Abrahama a Hospodina o vyhlazení Sodomy a Gomory (1 Mojžíšova 18/20n). Abrahám zde smlouvá a říká „Možná je zde 50 spravedlivých … možná jich je čtyřicet …a co takhle deset?"
Zvláštní. Jak to, že Hospodin přistoupí na Abrahamovu hru a pokračuje v licitaci? Odpověď najdeme o pár veršů výše, kde Hospodin o Abrahamovi řekl: „Důvěrně jsem se s ním sblížil." Abraham je Božím přítelem. Jsem já Božím přítelem? Řekl by o mě Bůh „Důvěrně jsem se s ní sblížil"? Je náš vztah natolik blízký, že si troufnu se modlit nejenom za ty obrovské věci jako je válka na Ukrajině či hladomory v Africe, ale i za ty starosti, které vlastně nemají konkrétní podobu, ale přesto mi jako jakýsi tíživý dusivý mrak v podobě „možná" berou radost ze života?
Při přemýšlení nad slovem „Možná" jsem prožila ještě jeden okamžik osvícení. Uvědomila jsem si, že mnohem zajímavější než počet výskytů slova „možná" je však zjištění, kdo toto slovo říká. Nebo spíš neříká. Slovo „možná" totiž nikdy nezazní z úst Boha. Bůh s námi nepotřebuje hrát hru na „možná, možná ne". On totiž ví.
ředitel na poradě oznámí, že bude nucen propustit 4 učitele. V sekci matematiků jsem poslední příchozí. Možná propustí mě a …
Nebo když držím v ruce výsledky boreliózy. Antibiotika opět nezabrala. Na další mám alergickou reakci. Možná se to nikdy nezlepší a budu nemocná nadosmrti. Anebo to možná bude dokonce horší. A možná, že ...
Anebo když poslouchám stesky svých kamarádek, které fňukají, že jsou samy, a říkám si – když ony, takové milé, krásné, chytré, nemůžou najít toho pravého, možná se taky nikdy nevdám…
Ano, vím, že psychologové dokázali, že drtivá většina toho, s čím si děláme starosti, jsou věci, které buďto nemůžeme ovlivnit, anebo nikdy nenastanou. Ale pouhá znalost tohoto faktu mi nijak zvlášť nepomáhá se přestat stresovat a bát.
Dnes mě napadlo se podívat, kolikrát je v ekumenickém překladu Bible použito slovo „možná". Více než polovina z těchto výskytů je ve známém rozhovoru Abrahama a Hospodina o vyhlazení Sodomy a Gomory (1 Mojžíšova 18/20n). Abrahám zde smlouvá a říká „Možná je zde 50 spravedlivých … možná jich je čtyřicet …a co takhle deset?"
Zvláštní. Jak to, že Hospodin přistoupí na Abrahamovu hru a pokračuje v licitaci? Odpověď najdeme o pár veršů výše, kde Hospodin o Abrahamovi řekl: „Důvěrně jsem se s ním sblížil." Abraham je Božím přítelem. Jsem já Božím přítelem? Řekl by o mě Bůh „Důvěrně jsem se s ní sblížil"? Je náš vztah natolik blízký, že si troufnu se modlit nejenom za ty obrovské věci jako je válka na Ukrajině či hladomory v Africe, ale i za ty starosti, které vlastně nemají konkrétní podobu, ale přesto mi jako jakýsi tíživý dusivý mrak v podobě „možná" berou radost ze života?
Při přemýšlení nad slovem „Možná" jsem prožila ještě jeden okamžik osvícení. Uvědomila jsem si, že mnohem zajímavější než počet výskytů slova „možná" je však zjištění, kdo toto slovo říká. Nebo spíš neříká. Slovo „možná" totiž nikdy nezazní z úst Boha. Bůh s námi nepotřebuje hrát hru na „možná, možná ne". On totiž ví.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)