|
neděle 16. srpna 2015
Dvojí smutek
čtvrtek 13. srpna 2015
Bod obnovy
„Pomoooc! Asi jsem si zničila počítač! Windows hlásí kritickou chybu a jsou asi tak milionkrát pomalejší a nic nefunguje!" volala jsem zcela zoufalá kamarádovi, o němž vím, že často opravuje neopravitelné počítačové vraky. „A cos prováděla?" „Ále, … " nadechla jsem se a pak jsem mu plna zoufalství barvitě líčila, co přesně se s mým netbookem dělo a co všechno už jsem podnikla pro jeho záchranu.
Po pár komentářích typu „Tos udělala pěknou blbost" jsem měla jasno. Smazat všechno, co navrhne aplikace pro vyhledání a odstranění spyware, adware, trojských koní a další všemožné počítačové havěti, nebyl zrovna nejchytřejší nápad. Před sebou jsem měla krásnou ukázku toho, jak to dopadá, když si člověk omylem odinstaluje důležitý kus operačního systému…
„A zkoušela jsi bod obnovy?" „Ne, nezkoušela… a ani nevím, kdy jsem naposledy vytvářela bod obnovy…" odvětila jsem plna pesimismu. Nicméně po drobné nápovědě se mi podařilo vrátit změny v systému do stavu, ve kterém byl před dvěma dny. Řeknu vám, opravdu se mi znatelně ulevilo.
Když jsem pak večer usínala po vyčerpávajícím, leč vítězném boji s rozpadajícími Windows, říkala jsem si, jak by to bylo super, kdybychom i my měli v životě takové osobní „body obnovy". Člověk by se mohl vrátit do stavu před třemi dny, týdny či roky a rozhodnout se jinak, lépe.
Ale počkat! Vždyť on ten bod obnovy existuje! Bůh sám jej vytvořil! Poslal na svět jediného Syna jako oběť smíření za naše hříchy, abychom skrze něho měli život! (1 Jan 4/9-10 parafrázováno).
Jak často se mi stává, že se má duše ve mně hroutí stejným způsobem jako můj počítač. Ještě že pak přijde Duch Svatý, aby mi připomněl, že můžu s důvěrou očekávat Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí a obnovuje se každého rána. (Pláč 5/20-23 parafrázováno).
„Díky, Bože. Díky, za každé nové ráno!" blesklo mi hlavou, když jsem se spokojeně zachumlala do peřin.
Po pár komentářích typu „Tos udělala pěknou blbost" jsem měla jasno. Smazat všechno, co navrhne aplikace pro vyhledání a odstranění spyware, adware, trojských koní a další všemožné počítačové havěti, nebyl zrovna nejchytřejší nápad. Před sebou jsem měla krásnou ukázku toho, jak to dopadá, když si člověk omylem odinstaluje důležitý kus operačního systému…
„A zkoušela jsi bod obnovy?" „Ne, nezkoušela… a ani nevím, kdy jsem naposledy vytvářela bod obnovy…" odvětila jsem plna pesimismu. Nicméně po drobné nápovědě se mi podařilo vrátit změny v systému do stavu, ve kterém byl před dvěma dny. Řeknu vám, opravdu se mi znatelně ulevilo.
Když jsem pak večer usínala po vyčerpávajícím, leč vítězném boji s rozpadajícími Windows, říkala jsem si, jak by to bylo super, kdybychom i my měli v životě takové osobní „body obnovy". Člověk by se mohl vrátit do stavu před třemi dny, týdny či roky a rozhodnout se jinak, lépe.
Ale počkat! Vždyť on ten bod obnovy existuje! Bůh sám jej vytvořil! Poslal na svět jediného Syna jako oběť smíření za naše hříchy, abychom skrze něho měli život! (1 Jan 4/9-10 parafrázováno).
Jak často se mi stává, že se má duše ve mně hroutí stejným způsobem jako můj počítač. Ještě že pak přijde Duch Svatý, aby mi připomněl, že můžu s důvěrou očekávat Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí a obnovuje se každého rána. (Pláč 5/20-23 parafrázováno).
„Díky, Bože. Díky, za každé nové ráno!" blesklo mi hlavou, když jsem se spokojeně zachumlala do peřin.
O cestách k doktorovi
|
Možná
Jsem přeborník na vyrábění katastrofických scénářů. Třeba když
ředitel na poradě oznámí, že bude nucen propustit 4 učitele. V sekci matematiků jsem poslední příchozí. Možná propustí mě a …
Nebo když držím v ruce výsledky boreliózy. Antibiotika opět nezabrala. Na další mám alergickou reakci. Možná se to nikdy nezlepší a budu nemocná nadosmrti. Anebo to možná bude dokonce horší. A možná, že ...
Anebo když poslouchám stesky svých kamarádek, které fňukají, že jsou samy, a říkám si – když ony, takové milé, krásné, chytré, nemůžou najít toho pravého, možná se taky nikdy nevdám…
Ano, vím, že psychologové dokázali, že drtivá většina toho, s čím si děláme starosti, jsou věci, které buďto nemůžeme ovlivnit, anebo nikdy nenastanou. Ale pouhá znalost tohoto faktu mi nijak zvlášť nepomáhá se přestat stresovat a bát.
Dnes mě napadlo se podívat, kolikrát je v ekumenickém překladu Bible použito slovo „možná". Více než polovina z těchto výskytů je ve známém rozhovoru Abrahama a Hospodina o vyhlazení Sodomy a Gomory (1 Mojžíšova 18/20n). Abrahám zde smlouvá a říká „Možná je zde 50 spravedlivých … možná jich je čtyřicet …a co takhle deset?"
Zvláštní. Jak to, že Hospodin přistoupí na Abrahamovu hru a pokračuje v licitaci? Odpověď najdeme o pár veršů výše, kde Hospodin o Abrahamovi řekl: „Důvěrně jsem se s ním sblížil." Abraham je Božím přítelem. Jsem já Božím přítelem? Řekl by o mě Bůh „Důvěrně jsem se s ní sblížil"? Je náš vztah natolik blízký, že si troufnu se modlit nejenom za ty obrovské věci jako je válka na Ukrajině či hladomory v Africe, ale i za ty starosti, které vlastně nemají konkrétní podobu, ale přesto mi jako jakýsi tíživý dusivý mrak v podobě „možná" berou radost ze života?
Při přemýšlení nad slovem „Možná" jsem prožila ještě jeden okamžik osvícení. Uvědomila jsem si, že mnohem zajímavější než počet výskytů slova „možná" je však zjištění, kdo toto slovo říká. Nebo spíš neříká. Slovo „možná" totiž nikdy nezazní z úst Boha. Bůh s námi nepotřebuje hrát hru na „možná, možná ne". On totiž ví.
ředitel na poradě oznámí, že bude nucen propustit 4 učitele. V sekci matematiků jsem poslední příchozí. Možná propustí mě a …
Nebo když držím v ruce výsledky boreliózy. Antibiotika opět nezabrala. Na další mám alergickou reakci. Možná se to nikdy nezlepší a budu nemocná nadosmrti. Anebo to možná bude dokonce horší. A možná, že ...
Anebo když poslouchám stesky svých kamarádek, které fňukají, že jsou samy, a říkám si – když ony, takové milé, krásné, chytré, nemůžou najít toho pravého, možná se taky nikdy nevdám…
Ano, vím, že psychologové dokázali, že drtivá většina toho, s čím si děláme starosti, jsou věci, které buďto nemůžeme ovlivnit, anebo nikdy nenastanou. Ale pouhá znalost tohoto faktu mi nijak zvlášť nepomáhá se přestat stresovat a bát.
Dnes mě napadlo se podívat, kolikrát je v ekumenickém překladu Bible použito slovo „možná". Více než polovina z těchto výskytů je ve známém rozhovoru Abrahama a Hospodina o vyhlazení Sodomy a Gomory (1 Mojžíšova 18/20n). Abrahám zde smlouvá a říká „Možná je zde 50 spravedlivých … možná jich je čtyřicet …a co takhle deset?"
Zvláštní. Jak to, že Hospodin přistoupí na Abrahamovu hru a pokračuje v licitaci? Odpověď najdeme o pár veršů výše, kde Hospodin o Abrahamovi řekl: „Důvěrně jsem se s ním sblížil." Abraham je Božím přítelem. Jsem já Božím přítelem? Řekl by o mě Bůh „Důvěrně jsem se s ní sblížil"? Je náš vztah natolik blízký, že si troufnu se modlit nejenom za ty obrovské věci jako je válka na Ukrajině či hladomory v Africe, ale i za ty starosti, které vlastně nemají konkrétní podobu, ale přesto mi jako jakýsi tíživý dusivý mrak v podobě „možná" berou radost ze života?
Při přemýšlení nad slovem „Možná" jsem prožila ještě jeden okamžik osvícení. Uvědomila jsem si, že mnohem zajímavější než počet výskytů slova „možná" je však zjištění, kdo toto slovo říká. Nebo spíš neříká. Slovo „možná" totiž nikdy nezazní z úst Boha. Bůh s námi nepotřebuje hrát hru na „možná, možná ne". On totiž ví.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)