Jak tak koukám na Martina s Alešem, jak pečlivě připevňují plátno, najednou se mi hlavou mihne známá biblická pasáž: „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně …“ jak ono to bylo dál?
„Já si půjčím notebook, jo?“ zahalekala jsem na kluky – však ono jim to ještě chvíli potrvá. Však on mi strýček Google pomůže najít přesné znění. Á, tady to je: 2. list Korintským 3/18: „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně.“
Schválně se ještě mrknu do jiných překladů:
- My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě. (Bible 21)
- V naší nezakryté tváři se odráží Boží sláva jako v zrcadle; sami se tak postupně stáváme jeho obrazem čím dál věrnějším a krásnějším, jak nás jeho Duch mění a přetváří. (Slovo na cestu)
Po očku koukám, jestli už jsou kluci hotoví – ještě ne, a tak znovu nechám zatoulat své myšlenky. Jaké to je, být Božím promítacím plátnem?
Asi bychom měli být bílí – promítat film na barevnou zeď už jsme zkoušeli a je to vážně nic moc. Naštěstí s barvou si starost lámat nemusíme – i pro nás platí Ježíšovo slovo „Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil“.
Ale přeci jen tu jeden požadavek je – odhalená či nezakrytá tvář. To bude horší. Jak často se rádi schováváme, skrýváme svou zbytečnost za nepostradatelnost, svou hloupost za intelekt, své poddajné kompromisy za tolerantnost. Abychom zrcadlili Boží slávu, nemusíme být dokonalí – představa skvěle „vypíglovaného“ plátna v kině, kde se nepromítá, je směšná. Musíme být upřímní – shodit všechny masky a být takoví, jací jsme.
A ještě něco – plátno si nevybírá, co se zrovna bude promítat. Na Bohu je, jestli náš život bude teď zrovna pohádka, detektivka, horror či komedie. On je režisér.
„Hotovo“, ozvalo se od okna. „A můžeme promítat!“. „Ano, Bože, můžeme promítat“, dodala jsem potichu směrem k Nejvyššímu režisérovi a pohodlně jsem se schoulila do křesla. Film může začít.
Žádné komentáře:
Okomentovat