sobota 11. června 2011
O hledání a nenacházení
Stěhování je náramně užitečná věc. Kupříkladu narazíte na věci, které máte dlouhodobě vypůjčeny a tak nějak u vás zdomácněli. Nedávno na mě z krabice vykoukla půjčená DVD kolekce Rozum a cit a jako by přímo volala „tak už mě konečně strč do obálky a pošli zpátky Aničce!“. Tak jo – stejně jdu na poštu, rezignovaně jsem vzala DVDčka do ruky, a šla jsem pro obálku. Ale počkat? Jedna, dvě, tři … nemělo jich být náhodou pět? Kam já jsem strčila ty zbylé dva díly? Asi budou ještě v některé z nevybalených krabic. Nu což, jdu hledat.
Následující hodinu jsem obracela byt vzhůru nohama. S ubývajícím neprobádaným prostorem rostly mé obavy. Co když je nenajdu? Co řeknu chudákovi Aničce? To bude ale trapas! Proč musím být takový chaotik! Aspoň na půjčené věci bych si měla dávat pozor!
Vyčerpávající hledání vystřídala rezignace. Nu což, tak se omluvím. Anebo – bleskl mi hlavou poslední záblesk naděje – co kdybych se podívala, jestli dané DVDčka nejsou k sehnání někde na internetu?
Cože? … Kolekce tří DVD? Jenom tří? Žádných pět? Takže já strávila celé dopoledne hledáním něčeho, co ani neexistuje?
Kolik času promarníme naplňování našich utkvělých představ o štěstí. Možná bychom to nikdy neřekli nahlas, ale tam někde, v koutku naší duše, hlodá červíček pochybností, zda náš opravdový život náhodou nezačíná až tam, někde… s luxusnější dovolenou, s větším domem, s třemi písmenky před jménem, s hodnějšími dětmi, s pozornějším manželem či s větším množstvím volného času. Co když to, co hledáme, neexistuje. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde. Kdo však přijde o život pro mě, nalezne jej. (Lukáš 9/24)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat