neděle 3. listopadu 2013

Ohromné maličkosti

„Ale ne, už zase… To snad není pravda!“ utrousila jsem při vstupu do svého kabinetu. Pohled upoutal USB rozbočovač – byl prázdný. Ani jeho rozpustilý design hrající všemi barvami tentokrát nedokázal na mé tváři vyloudit úsměv. Moc dobře jsem si uvědomovala, že ono malilinkaté zařízení nesoucí název flash disk není tam, kde by mělo být.
Třeba se ještě najde. Možná jsem ji zapomněla v některé z učeben informatiky, blesklo mi hlavou, když jsem se vydala na obchůzku školou.
O půl hodiny později jsem už obešla všechna místa posledního výskytu a vyzpovídala všechny kompetentní osoby, počínaje uklízečkou, přes kolegy až po zástupkyni. Nic. Držíc se Gaimanova hesla „Nepropadejte panice“ jsem se pokusila zachovat stoický klid. Odpoledne, těsně před odchodem z práce, jsem totéž kolečko absolvovala ještě jednou. Nic. „Třeba je doma, jenom jsem si jí včera nevšimla…“ uklidňovala jsem se. Ovšem když ani doma na mě můj 32 GB poklad nečekal, pomalu ale jistě jsem se smiřovala s tím, že poklad bude nenávratně ztracen.
Flashka. Když jsem to přinesla z obchodu, bylo to jenom takové malé stříbrné nic, do hrsti se to vešlo. Jenže v těchto pár centimetrech krychlových se skrývalo mnohem víc, než se na první pohled zdálo. Fotky z dovolené. Písemky pro studenty. Videa z Prezentiády. Nascanované učebnice. Čtyři sady digitálních učebních materiálů. Aktualizované seznamy žáků… Spoustu věcí už pravděpodobně nikdy potřebovat nebudu. Vím, že v oněch 16 GB dat bylo hodně balastu, jehož ztráty rozhodně není třeba litovat. Ztrátu některých souborů však ponesu bolestně.
A není to v našem životě podobné? Mnohé věci na první pohled vypadají nenápadně. Ranní modlitební chvilka. Čas na klidnou snídani. Telefonát přátelům, které jsme dlouho neviděli. Ručně vyráběné přání k narozeninám. Procházka po čerstvém vzduchu. Čtení pohádky dětem před spaním. Kolik z těchto ohromných maličkostí se vytratilo? Možná je na čase je zase vrátit zpátky. Dřív než bude pozdě.

Žádné komentáře:

Okomentovat