středa 30. října 2013

Jak nebýt žirafou

(Pár řádků o tom, jak můj dnešní den ovlivnila velká žirafí výzva (anglicky).)
„Ahoj, prosím tě co tady všichni blbnou s těma žirafama?“ zeptala jsem se kamarádky poté, co jsem zjistila, že profilové fotky mých přátel pomalu ale jistě začínají připomínat africké safari. „Ale...když neuhádneš správný výsledek hádanky, máš si dobrovolně vyměnit profilovou fotku za žirafu...“ „Tak schválně…“
„Spíš. Jsou 3 ráno a za dveřmi Tvého bytu zvoní Tví rodiče, že s Tebou chtějí posnídat. Doma máš chleba, marmeládu, víno, mléko, med a sýr. Co otevřeš první?“Pche, to je jasné jak facka, bleskne mi hlavou a bez velkého rozmýšlení píšu odpověď „Dveře rodičům?“ „Bingo, hledej žirafu. První otevřeš oči.“ „Ups… tak já jdu hledat…“
Během dne jsem nad žirafí hádankou musela ještě chvíli přemýšlet. Co když ta opravdová hádanka, ta o kterou tady skutečně jde, zní ještě trochu jinak:
„Spíš. Jsou 3 odpoledne a za dveřmi Tvého srdce klepe Ježíš, že s tebou chce strávit odpoledne. V plánu máš chvály, přímluvné modlitby, službu nemocným, chystání programu pro nedělní školu, pečení koláče na občerstvení . Co uděláš jako první?“Možná není potřeba vstát a otevřít dveře – koneckonců Kristus má klíče od mého srdce už dobrých dvacet let, a tak stačí zavolat „Pojď dál, je otevřeno.“ Nezáleží na tom, jak moc se snažíme, kolik kapitol z Bible jsme si přečetli, kolik chval zazpívali a besídek odučili. Dokud nerozlepíme naše polospící oči, těžko můžeme zažít probuzení. Inu, ne nadarmo nám Jeremiáš radí: „Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se, kde je dobrá cesta a vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid.“ „Ups… tak já jdu vyhlížet.“

Žádné komentáře:

Okomentovat