pondělí 1. dubna 2013

Tak trochu jiné Velikonoce

„To je strašné! … to abychom šli zdobit stromek“ naštvaně pronesla maminka při pohledu z okna. Inu, kdo mohl čekat, že letošní Bílá sobota bude opravdu bílá. „Co bys ještě nechtěla – ke 3 měsícům zimy 4. měsíc zdarma, no neber to! Hlavně nezapomenout, že od neděle přecházíme na letní čas! Aspoň budeme moci déle stavět sněhuláky, sáňkovat a lyžovat ...“ pokouším se kontrovat vtipem. Bohužel, dost neúspěšně. „Hele, když máš tolik chuti dovádět na sněhu,“ ozve se zpoza rohu, „můžeš jít odházet chodníky.“
„Ať jde Kuba, já umyju nádobí“, pokouším se o směnný obchod s vědomím, že bratr a nádobí rozhodně nejdou dohromady. A dodávám s co možná nejnevinějším úsměvem „Nebo chceš raději umývat?“. Jakub mou poznámku nechává bez komentáře, leč jeho výraz tváře mluví za vše. Neochotně se souká do bundy a ve dveřích utrousí jen „Tento způsob jara zdá se mi poněkud nešťastným.“
V televizních novinách právě hlásí sněžné zpravodajství z lyžařských středisek. Prý navzdory vynikajícím sněhovým podmínkám velká část středisek bude příští víkend ukončovat svůj provoz. Důvod je prostý – po Velikonocích lidé každoročně ztratí zájem o lyžování.
Celý den jsem přemýšlela nad naším reptáním. Vždyť je venku hezky! Šeď a špína města je milosrdně schovaná pod sněhovou přikrývkou. Že už máme čtvrtý měsíc v jednom kuse prosinec? Ale kdeže – v prosinci takhle krásně bílo nebylo. To jsme pro změnu reptali, že letos zase budou Vánoce na blátě. Proč nám to tak strašně vadí?
Už vím! Náš postoj lze shrnout do jednoduché věty: „Ono SE TO MÁ“, přičemž za zájmeno „TO“ lze dosadit ledacos. Kupříkladu ono výše zmiňované počasí: Velikonoce jsou svátkem jara, a tak je přece správné, aby na Velikonoce kvetly bledule a jaro bylo v plném proudu. Kdo to kdy viděl, abychom na Bílou sobotu odhazovali závěje sněhu! Pohled do kalendáře v nás vzbuzuje pocit, že počasí jaksi neplní plán. A tak svou otrávenost z počasí ochotně sdílíme kdekoliv a s kýmkoliv. Zcela spontánně tak vzniká jakési spiklenectví zmrzlých a zhnusených.
Co tedy může člověk dělat, když se věci nedějí tak, jak „to má být“ a jak „by se mělo“? Existují tři věci, které nás ochrání před hlubokou zahořklostí ze života.
Za prvé: nikdy se nesnažte poučit se o módní a snadno zvládnutelné disciplíně reptání.
Za druhé: vyhýbejte se společnosti všech, kteří se touto disciplínou zabývají.
A za třetí: Zbavte se pocitu, že potřebujete, aby věci byly jinak. Teprve až to dokážete, můžete mít opravdu radost z toho, jak věci jsou.

Žádné komentáře:

Okomentovat